Škola šermu mečem (nekompletni)

Ve škole šermu mečem se snažíme vycházet z dobového šermu, dodržovat zásady, platné v době kdy meč byl hlavní, ale dbát také na zdraví a bezpečnost šermířů. Cílem výcviku není boj na život a na smrt, ale poznání a reprodukce dávno používaných akcí, bez rizika zranění, ale za zachování věrohodnosti a přesvědčivosti opravdového boje.

Toto zaměření nás nutí,abychom se drželi některých zásad, nevyžadovaných a nezdůrazňovaných, kdy byl šerm užívaným bojovým prostředkem, je to především snížení a kontrola síly v útočných i obraných akcích. Těžké zbraně, vyznačující se značnou setrvačností v pohybu , je třeba ovládat tak , aby bylo sníženo nebezpečí úrazu na minimum.

Docilujeme toho tím, že:

a/ neprovádíme útočné akce plnou silou, ale ve středním napětí, zvláště v konečné fázi útoku,

b/ sečné akce blokujeme v zápěstí tak, že by nedošly na tělo protivníka, kdyby náš útok nekryl, neuvolňujeme a nenapínáme tedy při doseku zápěstí,

c/ bodné akce neprovádíme v ose zbraně, ale převádíme je v závěru na řez ostřím nebo rubem, svírá tedy paže s čepelí při dobodu tupý úhel, podobně jako při seku,

d/ při dopadu čepele na kryt uvolníme napětí v rameni, neprotlačujeme kryt, ani nevzdorujeme sokově protiakci,

e/ také obranné akce neprovádíme silově, kontrolujeme v nich potřebné napětí a počítáme se sokovou spoluprací,

f/ snažíme se mít ve všech akcích myšlenkový předstih, abychom dovedli včas zastavit nezdařenou či neočekávanou akci.

Dále je to domluva určitého bojového systému, v němž probíhají akce jednoznačně , bez překvapení při užití nečekané akce. Při cvičení , jehož základem jsou buď smluvené etudy nebo částečná improvizace, dbáme,

a/ aby byly všechny akce vedeny přesně, pokud se týče jejich směru, cíle i vzdálenosti, b/ aby každému útoku předcházel určitý úvodní nápřah, signalizjící provedení akce, c/ aby interval styku s čepelí při krytu odpovídal návaznosti akcí, v nichž je obnova útoku charakterizována bezprostředním pokračováním v akci, kdežto setrvání na krytu značí příležitost k protiútoku.

Také rychlost útočných akcí je při interpretaci dobového šermu menší než by odpovídalo skutečnému boji, protože nejde o předstižení protivníka v akci, ale jde o vzájemnou souhru a ohled. Již to, že neprovádíme s plným úsilím, vede ke zvolnění šermu. Dalšího zpomalení dosáhneme vědomou kontrolou všech pohybů, zvláště při základním výcviku, který provádíme velmi zvolna, abychom dosáhli pohybové přesnosti akcí za úplné bezpečnosti.

Při výcviku i ukázce dobového šermu používáme zásadně tupé zbraně. Marozzo sice vyžadovval, aby žáci cvičily s ostrými meči,protože prý to vede k větší síle apozornosti při krytech, ale dnešní pojetí šermu nepřipuští riziko spojené s používáním ostrých zbraní. Pro začátek výcviku šermu mečem můžeme použít i krátkých tyčí a teprve po zvládnutí základních prvků přecházíme na falsa historických zbraní , za úměrně zvýšené opatrnosti. V žádném případě nepovolujeme volný šerm těžkými zbraněmi, byť tupými.

Při výuce školy dobového šermu využijeme motodiky používané při výcviku moderního šermu. Jednak je to metodika dobře propracovná,jednak je blízká většině šermířů chtějících se zabývat historickým šermem, protože prošli alespoň základním výcvikem sportovního šermu. Volíme tedy tento metodický postup:

a/ Pohyby nohou a trupu

b/ Základní polohy zbraně

c/ Kryty

d/ Útočné akce

e/ Odvety

f/ Nepravidelné akce

POHYBY NOHOU A TRUPU

V šermu hrály nohou vždy důležitou roli a proto zaujímají odedávna ve výcviku první místo. Na nich závisí získání i udržení správné vzdálenosti a tím i úspěšné provedení útočné či obrané akce. Ve škole dobového šermu cvičíme tyto postoje a pohyby nohou:

1. Střeh a jeho obměny

a/ pravý střeh  (pravá noha je vpředu)

b/ levý střeh (levá noha vpředu)

c/ čelný střeh (stoj čelně k sokovi)

d/ zkřížený střeh (zády k sokovi)

Pravý střehový postoj provádíme poněkud vyšší než vyžadujeme ve sportovním šermu. Také chodidla neklademe přísně do pravého úhlu,  ale dovolujeme jejich přirozené, pohodlné postavení. Při střehu máme sice chodidla na jdené přímce - ose šermu,ale trup je natočen mírně čelně, aby postavení vyhovovalo stabilitě  při ovládání meče, případně při boji mečem a štítem. Také při levém střehu klademe chodidla na přímku a trup natáčíme čelně, ovšem meč přitom směřuje vpřed. Přechod z pravého do levého střehu a naopak cvičíme vždy směrem od soka , čili vzad, jakožto změny obraných postojů. Provádíme přitom obraty kolem nohy vzdálenější od soka.

Čelný střeh provádíme z pravého i levého střehu pokročením vzdálenější nohy od soka vpřed. Dostáváme se přitom téměř do postavení, při němž jsou chodidla na čáře kolmé k ose šermu.

Také zkřížený střeh provádíme zakročením nohou vzdálenější od soka, takže jsme přitom částečně otočeni k sokovi zády.

Z funkčního hlediska považujeme pravý střeh za útočný, protože se uplatňuje při přechodu do útoku. Ostatní střehy - levý, čelný a zkřížený, považujeme za obranné, protože zmenšují dosah zbraně a uplatňují se lépe při obranných akcích.

Zbytek ucebnice se mi i s obrazky kamsi zatoulal .. budu to muset znovu prepsat..