ZÁMEK

Označení pro zapalovací mechanismus ručních palných zbraní. U nejstarších se vznícení prachové nálože v hlavni docilovalo pomocí doutnáku, ručně přikládaného k zápalnému kanálku (zátravce). Od druhé poloviny 15. stol. se objevuje doutnákový zámek. Mechanismus tvořila železná páka ve tvaru písmene S, otáčivá kolem příčné osy. Při stisknutí spodního konce páky se horní konec s doutnákem dotkl zápalného otvoru a zažehl prachovou nálož. Koncem 15. stol. byl tento mechanismus již uváděn do chodu pružinou, později i systémem pák. Počátkem 16. stol. se začal používat zámek kolečkový . Podstatou mechanismu bylo otáčivé kolečko, jehož pružina byla natahována klíčkem. Po stisknutí spouště se kolečko pootočilo, současně se k němu sklonil pyrit, upevněný v čelistech kohoutu. Vykřesané jiskry vznítily střelný prach na pánvičce, jenž zažehl prach v hlavni. Zhruba v poloyině 17. stol. se objevuje křesadlový zámek. Zápalné jiskry opět vykřesal pyrit umístěný v čelistech kohoutu, tentokrát však křesací kamínek udeřil do ocílky, spojené s krytem pánvičky. Ocílka se odklopila a vznícený pánvičkový prach zažehl zátravkou nálož v hlavni. Používání jednotlivých typů zámků se překrývalo, takže např. doutnákový zámek se udržel až do 17. stol. a kolečkový až do 18. stol. V první čtvrtině 19. stol. se objevuje perkusní zámek.
K zapálení prachové nálože v hlavni a tím k vypuzení střely došlo úderem kohoutu na měděnou roznětku, nasazenou na komínku (pistonu). Zvláštním typem perkusního zámku byl zámek chemický .

zamek.gif (38955 bytes)